Dvojkoncert „Ve třech“ – Isha trio (zpěv, flétna, klavír)

úterý 26.11. Dvojkoncert „Ve třech“ – Isha trio (zpěv, flétna, klavír) 

a Opera trio (hoboj, violoncello, klavír)

dva špičkové brněnské soubory s bohatým repertoárem

Místo konání: JKO, sál Leoše Janáčka, 19:00

PROGRAM

Edvard Schiffauer Neodbytné ges

Alexandr Starý – klavír

Vojtěch Dlask Querelle

Petra Gavlasová … (sólo violoncello)

Adrián Demoč Modré květy

Lenka Nota Agnus dei

OPERA TRIO

Barbora Šteflová – hoboj

Štěpán Filípek – violoncello

Ondrej Olos – klavír

Vzrůstající zájem o pozoruhodné dílo brněnského skladatele a pedagoga Františka Gregora Emmerta se v pondělí 10. prosince v Křišťálovém sálu staré brněnské radnice spojil s touhou hudebníků pokračovat ve skladatelově uměleckém a duchovním odkazu. Soubor Opera Trio sestávající z klavíristy Ondreje Olose, violoncellisty Štěpána Filípka a hobojistky Barbory Šteflové oslovil tři Emmertovy bývalé žáky a ti speciálně pro účel večera zkomponovali díla využívající toto netradiční nástrojové obsazení. Autory nových skladeb se stali Vojtěch Dlask, Lenka Nota a Adrián Demoč, kromě jejich děl zazněly také dvě kompozice samotného Emmerta. Koncert pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa.

Skladba Querelle Trio pro hoboj, violoncello a klavír od Vojtěcha Dlaska je nesena texty féerie Jeana Geneta Querelle z Brestu a opisuje kruh emocí smutku, samoty, apoteózy, nové lásky a opět samoty. Dílo začíná expresivními a dravými disonancemi, které se záhy promění ve stylizovaný temně zádumčivý valčík s charakteristickými přiznávkami v klavíru. Dlask tuto formu však záhy rozbíjí a nechává jednotlivé nástroje, aby svobodně narušovaly ustalující se hudební principy. Velmi působivá byla práce s tempem u opakujících se not především u violoncellisty Štěpána Filípka, jeho mírné rozvolňování se působivě snoubilo s doprovodem klavíru. Dlask postavil druhou polovinu skladby na výrazném předávání a půlení motivů, takže výsledná melodie v jistých okamžicích připomínala bezmála středověký hoquetus. Některé úryvky se pohybovaly na hranici banálnosti, ale vzhledem ke zbývajícímu hudebnímu kontextu bylo zřejmé, že si autor s banalitou pohrává záměrně.

Dílo Agnus Dei skladatelky Lenky Noty zaujalo hned z počátku netradičním rozmístěním hudebníků – violoncello a hoboj zaujaly místa každý na opačné straně místnosti. Zajímavým hudebním prvkem bylo také rozdělení „rolí“ jednotlivým nástrojům – part violoncella byl plný dramatických výpovědí s hojným užíváním tremola, glissanda a pizzicata, klavír přinášel do výsledného tvaru stabilitu, pokoj, klid a mír a hoboj fungoval především jako prostředník dialogu mezi uklidňujícím klavírem a expresivním violoncellem. Skladba těchto prvků využívá v ideálním množství a veškeré změny vycházejí z hudební logiky díla, a především ze samotného dialogu mezi jednotlivými nástroji.

Závěrečnou skladbou večera byly Modré kvety slovenského skladatele Adriána Demoče. Jakožto milovník díla Raymonda Queneaua jsem zaplesal a těšil se na záplavu hudebních vtipů, víceznačných sdělení a obdobnou hru s významy, jakou nacházím v Modrých květech francouzského prozaika. Přiznám se, že jsem čekal v podstatě cokoliv, jen ne tichou, klidnou a pomalu pulzující skladbu, která spíše než z humorné surrealistické prózy čerpala z duchovní hudby. Je pozoruhodné, jak jedno a totéž dílo může mít u dvou lidí natolik odlišné konotace. Demočovo uchopení předlohy patrně více souviselo se samotným sněním než přímo s náplní románu Modrých květů a po smířlivém díle Lenky Noty uzavřelo večer snad až transcendentálním způsobem.

(in Časopis Harmonie, 11. prosince 2018, článek František Emmert a jeho žáci v provedení Opera Trio, napsal Lukáš Pavlica)

ISHA trio

Lucie Rozsnyó  soprán

Kristina Vaculová flétna

Sára Medková klavír

Henry Cowell Vocalise (1964)       

(1897 – 1965)

Kazuo Fukushima Three Pieces from Chu-u (2014)                 

(*1930)

Markéta Dvořáková Mikropříběhy (2015)        

(*1977)

Ian Clarke The Great Train Race (2010)             

(*1964)

Luciano Berio Sequenza III (1966)       

(1925 – 2003)

Albert Breier Sonnet of evenings (2012)           

(*1961)

Hledáme-li počátky nových a dobově netradičních technik hraní na nástroj, je pravděpodobné, že se nutně dopátráme tvorby amerického skladatele Henryho Cowella (1897–1965) – reformátora především klavírní hry, osobitého tvůrce i interpreta, horlivého zastánce všeho nového, moderního a progresivního. Jeho kompozice Vocalise pro soprán, flétnu a klavír z roku 1964 však ukazuje skladatele nikoliv coby představitele avantgardy, ale jako součást tradice hudby druhé poloviny 20. století. Jedná se o poměrně zvláštní, veskrze tradičně koncipovanou kompozici, jejíž originalita již vychází z jiných předpokladů než bytostně experimentálních.

Japonský hudební skladatel Kazuo Fukushima (*1930) začínal jako samouk. V roce 1953 nastoupil do experimentální skupiny Jikken Kobo, kterou založil Toru Takemitsu a Jōji Yuasa . V roce 1961 se zúčastnil letních kurzů v Darmstadtu, v letech 1961-1962 žil v Cambridge v a poté se přestěhoval zpět do Japonska. V roce 1964 získal profesuru na Ueno Gakuen Academy of Music Tokyo. Ve své hudbě upřednostňuje flétnu a přenáší prvky hry na shakuhachi, které kombinuje se současnými západními trendy a japonským tradičním divadlem gagaku. Skladba Three Pieces from Chu-u sestává ze tří expresivních miniatur, z nichž prostřední je pro flétnu solo.

Markéta Dvořáková (*1977) absolvovala skladbu a klavír na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a kompozici na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, zúčastnila se řady kurzů a za své skladby získala nejrůznější ocenění. Je členkou sdružení Hudbaby, Sdružení Q a Tvůrčího centra Ostrava, jehož byla předsedkyní v letech 2009-2014 a je jí znovu od roku 2019. Pedagogicky působí na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, na ZUŠ Heleny Salichové v Polance a na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Je spoluorganizátorkou Dílny pro nejmladší skladatele v Hradci nad Moravicí a předsedkyní poroty skladatelské soutěže ZUŠ. Mikropříběhy pro sólový klavír jsou cyklem pěti miniatur s názvy: 1. Podzimní, 2. Melancholická, 3. Kos a kočka, 4. Chmury a 5. Výměna názorů. Skladbu premiéroval Marek Keprt na festivalu Music Olomouc 2015. Dnes zazní její ostravská premiéra v podání Sáry Medkové.

Přední současný flétnista a skladatel Ian Clarke (*1964) se etabloval na šesti kontinentech a jeho originální dílo patří k tomu nejzajímavějšímu ve flétnovém repertoiru. Ve skladbě The Great Train Race využívá hned několik složitých rozšířených technik, včetně multiphonik, flutter jazyka, harmonických, čtvrtinových tónů, zpěvu do flétny, dynamických extrémů a rychlých změn artikulace.

V podání sopranistky Lucie Rozsnyó zazní unikátní hudební monodrama Sequenza III. Italský skladatel Luciano Berio (1925–2003) zkomponoval skladbu tuto skladbu pro svoji manželku, vynikající zpěvačku a interpretku soudobé hudby Cathy Berberian v roce 1966. Sequenza III pro virtuózní zpívající herečku je vytvořena s přesvědčením, že zpěv je pouze jedním z bezpočtu možností projevu lidského hlasu. Berio ve své kompozici předepisuje pomocí symbolů 15 technik (například: salvy smíchu, žvatlat zuby, trylek jazykem o horní ret apod.). V partituře je poté předepsáno 44 agogických instrukcí, jako například: daleko, snivě, velmi intenzivně, do zmizení…

Dílo německého skladatele Alberta Breiera (*1961) je ucelené. Obsahuje skladby pro orchestr i velký počet skladeb komorních. Jeho hudba jde mimo všechny proudy, které se v současné době setkávají se současnou německou hudbou. Ve skladbě Sonnet of evenings