Umělec léčí duši společnosti

Středa | 8. 11. | 16:30 | Centrum Pant
UMĚLEC LÉČÍ DUŠI SPOLEČNOSTI

Host: Emil Páleš

RNDr. Emil Páleš, CSc. (1966) vystudoval kybernetiku a vyučoval počítačovou lingvistiku na Katedře umělé inteligence Matematicko-fyzikální fakulty Komenského Univerzity v Bratislavě. V letech 1989–1994 vedl výzkumný úkol „Počítačový model slovenštiny“ na Jazykovědném ústavu Slovenské akademie věd. Od roku 1994 založil a vede neziskovou organizaci Sophia, která se věnuje integrálním studiím. Třicet let zkoumá příčiny a vzorce tvořivosti v dějinách kultury. Objevuje společné zákonitosti individuální psychologie, společenského vývoje a evoluce přírody. Ukazuje také, jak jsou podobné poznatky obsaženy v obrazných tradicích starověku a středověku. Jeho původním příspěvkem je objev a podrobné zdokumentování semimileniálních (přibližně 500letých) cyklů v dějinách. V roku 2008 mu Karlova univerzita udělila cenu Zdeňka Kleina za nejlepší práci o etologii člověka.

pales


Analýza křivek tvořivosti v dějinách kultury ukázala, že proměny uměleckých stylů/žánrů o jednu generaci předcházejí s nimi spjaté vědecké objevy a politickou reorganizaci. Afektivní podbarvení vchází do našeho pojetí pravdy – i do vědeckých pojmů v podobě neuvědomělých paradigmat. Postmoderní světonázor zůstal stát v půli cesty, když z provázanosti myšlení s cítěním vyvodil relativismus hodnot. Plyne z toho naopak mravní úkol zušlechtit a očišťovat cítění, z nějž pak vyrůstají pravdivé myšlenky sjednocující společnost. Umění je svého druhu poznání. Umělec zasahuje do jemné příze podvědomí, kde se spřádá naše budoucnost.

Světonázory vyrůstají ze životních nálad – z intuitivních hlubin lidské psychiky. Umělecký styl je vždy úzce spjat s myšlenkovým paradigmatem a žebříčkem hodnot své doby, i se způsobem vědeckého bádání, filosofií a organizací společnosti. Jakou roli sehrává umělec při formování hodnot a lidské osobnosti? Je umění samoúčelné anebo má odpovědnost ve vztahu k něčemu, co ho přesahuje?